Zobrazují se příspěvky se štítkemECR. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemECR. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 15. února 2013

ECR Beauty Sector

Česko-Slovenská ECR bude 7. března v Praze pořádat ECR Collaborative Workshop - Beauty Sector. Podobná pracovní skupina zatím existuje jen ve Francii. Hlavními tématy prvního setkání bude:
  • Současné výzvy v dodavatelském řetězci kosmetiky.
  • Hledání způsobů modernizace a logistiky a obchodu.
  • Hledání metod, které pomohou zpřehlednit obchodní transakce.
  • Co ze zahraničního know-how je vhodné právě pro český a slovenský trh.
Mimo jiné bude na workshopu pozornost věnována směrnici EU 1223/2009 pro kosmetický průmysl a zkušenostem kolegů z Francie.

čtvrtek 9. srpna 2012

Rozdíly v servisní úrovni dodavatele a odběratele

Servisní úroveň (Service Level, měříme v %) = Množství dodané / Množství objednané x 100.

Jedná se o poměr dodaného a objednaného množství v objednávané jednotce (kus, karton). Maximální hodnota servisní úrovně je 100 % u každého výrobku. Pro objektivní vyhodnocení daného ukazatele je nezbytné zajistit:
  • objednávání pouze zalistovaných výrobků,
  • objednávání správných GTIN (EAN kódů)
Hodnota se měří na straně odběratele. Pokud ji budeme měřit na straně dodavatele, bude se hodnota pravděpodobně lišit. Tyto rozdíly jsou často způsobeny těmito důvody:
  1. Špatně zalistované zboží.
  2. Zboží bylo ukončeno v nabídce dodavatele.
  3. Vícekrát odeslaná objednávka.
  4. Opakované doobjednávky zboží, které není skladem,
  5. Zdvojená objednávka.
  6. Krácení počtu objednaných testerů nebo propagace nad rámec obchodní dohody.
  7. Chyba přenosu dat.
  8. Chyba informačního systému.
  9. Lidská chyba.
zdroj: ECR. Definice Key Performance Indicators (KPIs). Verze 1.0, Praha: 2012.

neděle 29. dubna 2012

Efekty benchmarkingu

Pokud bychom měli vyčíslit přínos benchmarkingu můžeme se obrátit na průzkumy z USA a Velké Británie. Bohužel zatím neexistují žádné studie pro české prostředí. V tom směru je pracovní skupina benchmarkingu v rámci česko-slovenského ECR průkopnická.

Benchmarking for Best PracticeToto schéma jsem objevil na stránkách SKF (volně upraveno díky inspiraci Strategií modrého oceánu), bohužel se mi nelíbí překlad do češtiny, a tak myslím, že Benchmarking for Best Practice (nejlepší praxe) je dostatečně popisný.

Závěry Amerického centra pro produktivitu a jakost: [1] 
  • drtivá většina vidí přínos benchmarkingu v poučení se z lepší praxe, pouze 4% upřednostňuje přímé ekonomické efekty
  • průměrná doba trvání benchmarkingového projektu je 6 měsíců
  • jeden benchmarkingový projekt vyžaduje vynaložení zdrojů v hodnotě asi 50 tis. USD.
  • návratnost je pětinásobná vůči vynaloženým zdrojům
Výsledky výzkumu v britských organizacích: [1] 
  • u 56% benchmarking přispěl ke zvýšení produktivity v organizaci
  • 75% respondentů by doporučilo benchmarking i organizacím, které jej zatím neprováděly
  • 77% respondentů uvedlo, že je benchmarking dovedl k zásadním inovacím a změnám
Podle rozsáhlého výzkumu Bain and Comapany's Management Tools and Trends z roku 2009 je benchmarking v současnosti chápán jako vůbec nejúčinnější přístup ke snižování nákladů. [1] 

Na pracovní skupině benchmarking v rámci ECR se inspirujeme výsledky kolegu zejména ze Španělska.

Zdroje:
[1] Nenadál, J., Vykydal, D., Halfarová P. Benchmarking mýty a skutečnost. Management Press, Praha: 2011. ISBN 978-80-7261-224-6. ... vybrané citace ze stran 19-20.

čtvrtek 5. dubna 2012

Překážky benchmarkingu

PrekazkyNaprostá většina překážek je ryze subjektivního charakteru a přímo souvisí s mentálními modely, stereotypy myšlení, s neznalostí lidí, pokud jde o povahu, postupy a efekty benchmarkingu. Tento handicap se dá přitom lehce eliminovat vhodným výcvikem a vzděláváním všech skupin zaměstnanců.[1]
Pokud se rozhodneme v organizaci aplikovat benchmarking, je potřeba od samého počátku kalkulovat s různými brzdnými momenty, které mohou naše snahy ohrozit. Mezi nejčastější překážky patří: [1]

  • Nedostatek pokory. Pokud si někdo myslí, že je natolik jedinečný, výjimečný a skvělý, nebude považovat za potřebné se srovnávat s jinými.
  • Nezájem manažerů, který je často motivování skutečností, že by se tím iniciovaly změny - a změny jsou přece problémy, a ty my ovšem necháme až těm, kteří přijdou po nás.
  • Podniková kultura nepodporující iniciativní a proaktivní jednání nebo vzdělávání a učení se zaměstnanců. Často se s tímto setkávám u direktivního stylu řízení, které eliminuje efektivní dialog mezi zaměstnanci.
  • Omezení kapacit.  "Teď není vhodná doba k benchmarkingu, teď musíme dělat jiné věci!" Analýzy však mohou odhalit, že značné kapacity organizací jsou vázány právě proto, že se snaží operativně zahlazovat problémy, neshody, nehody a slabé stránky.
  • Hledání partnerů pro benchmarkingový projekt. Hlavní bariérou je strach ze sdílení a porovnávání interních informací, kterému brání různé korporátní pravidla. Druhou častou překážkou jsou sobecké obavy, že druhá strana získá z projektu více.

zdroj: WikipediaPředstavte si, že při cestě lesem uvidíte člověka, jak s velkým nasazením podřezává strom.
"Co to děláte?" zeptáte se ho.
"To je snad jasné, ne?" odpoví vám poněkud nenaloženě a ve spěchu. "Kácím strom."
"Vypadáte hrozně utahaně! Jak dlouho se s tím moříte?"
"Přes pět hodin. Už toho mám fakt dost. Je to děsná dřina."
"Tak proč si nedáte na pár minut padla? Mohl byste si alespoň naostřit pilu. Určitě by vám šla práce líp."
"Na to nemám čas. Mám moc práce." [2]
Zdroje: 
[1] Nenadál, J., Vykydal, D., Halfarová P. Benchmarking mýty a skutečnost. Management Press, Praha: 2011. ISBN 978-80-7261-224-6. ... vybrané citace ze strany 18.
[2] Covey, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Management Press. Praha 2008. ISBN 978-80-7261-156-0. ... ze strany 280

úterý 27. března 2012

Počátky benchmarkingu

Obrázek: základní informace získané benchmarkingem[1:s13] Obrázek ukazuje základní informaci získanou z každého projektu benchmarkingu, a to bez ohledu na to, co přesně je objektem zkoumání.
"Jestliže poznáš slabé a silné stránky své i svého nepřítele,
nemusíš se obávat výsledků bitev.

Poznáš-li sebe, ne však nepřítele, ke každému vítězství bude cesta dlážděna také porážkami.

A když nepoznáš ani sebe, ani nepřítele, pak v každé bitvě podlehneš."
--Sun Tzu, Umění války (asi 500 př.n.l.) [1]

Zrod benchmarkingu jako metody strategického managementu spadá do 70. let minulého století. Společnost Xerox Corp. se dostala do ekonomických potíží, protože její výrobky kopírovací techniky začaly z trhu vytlačovat japonské kopírovací stroje. Představitelé firmy Xerox při prvních komparativních výzkumech s překvapením zjistili, že jejich výrobní náklady jsou na úrovni prodejních cen japonských kopírek, a to při srovnatelné kvalitě.* Když analyzovali příčiny svých vysokých nákladů, jako jednu z oblastí možného zlepšení odhalili skladové hospodářství. Z různých zdrojů zjistili, že tehdejší světovou špičkou v oblasti skladování byla společnost L.L. Bean, a tak ji požádali o první hlubší srovnávací studii orientovanou na přístupy ke skladování: vydařila se - a tak byl benchmarking na světě! [1]

Od té doby lidé z Xeroxu nezapomenou při každé vhodné příležitosti sdělit, že je k benchmarkingu dovedl výrok čínského generála Sun Tzu. V tomto výroku je totiž nejenom filozofická hloubka, ale zároveň i moudrost a úcta k pokoře: pro jednotlivce, ale i pro organizace je naprosto nejhorší variantou, když si neuvědomují ani své vlastní slabé a silné stránky a příležitosti ke zlepšování. [1]

V počátcích byl benchmarking orientován pouze na porovnávání a měření jednotlivých činností nebo procesů. Až posléze se rozšířil i na porovnávání výkonnosti organizačních jednotek nebo celých firem. Nyní je benchmarking celosvětově uznáván jako velmi efektivní a účinná platforma učení se z lepší praxe, a to dokonce i ve veřejném sektoru. [1]

*) Japonská štíhlá výroba s just-in-time způsobem zásobování dbala na důslednou kvalitu všech komponent svých výrobku, proto také japonské kopírky nepotřebovaly zdaleka takový servis jako Xerox. Pravě servis byl do té doby hlavní konkurenční výhodou Xeroxu na americkém trhu.

Zdroj: [1] Nenadál, J., Vykydal, D., Halfarová P. Benchmarking mýty a skutečnost. Management Press, Praha: 2011. ISBN 978-80-7261-224-6. ... přesná citace ze strany 11.

pondělí 26. září 2011

Výhody e-fakturace

Měsíční provoz elektronické fakturace společnosti stojí často méně než jsou jejich měsíční náklady pouze na samotné poštovné. Doba návratnosti počáteční investice je v řádu jednotek měsíců.

Výhody na straně vystavitele faktury

  • úspora nákladů: v průměru o 23 Kč na fakturu – odpadá práce na balení, přepisování, podepisování a třídění dokladů, distribuce obálek, toner tiskáren, poštovné, papír
  • zrychlení úhrady faktur: zrychlení přijetí faktury v průměru o 5 dnů, je zajištěna okamžitá doručitelnost a zpětná vazba
  • odpadá nutnost fyzické archivace dokladů, eliminace ztrát dokumentů
  • jednoduché a časově nenáročné vystavení a odeslání faktury
  • snížení počtu vrácených a nedoručených faktur
  • bezpečnost a právní jistota – doklady obsahují všechny náležitosti daňového dokladu, jejich přenos a archivace jsou garantovány ve shodě se změnami platné legislativy

CCV z pripadove studie Schneider electric - naklady na papirovou fakturuCelkové průměrné náklady na vystavení a odeslání jedné papírové faktury vyčíslil Schneider Electric na 27 Kč. (zdroj: CCV)
Výhody na straně příjemce elektronické faktury
  • snadná a spolehlivá dohledatelnost faktur
  • omezení vzniku chyb a eliminování ztrát dokumentů
  • zvýšení efektivity fakturačního oddělení – odpadá nutnost třídění a ručního zadávání dokumentů
  • snadná kontrola, procházení dokladů, přístup k dokladům odkudkoliv
  • automatické párování dokladů – umožňuje jednoduše likvidovat faktury
  • vyšší možnost dosáhnout bonusů za včasné placení faktur
  • zlepšení vztahu s partnery – redukce počtu konfliktních obchodních případů
zdroj: CCV. CCV e-Fakturace: Logicky pouze elektronicky. Chcete vědět více? »

čtvrtek 22. září 2011

Glamour Trade a e-faktura

Glamour Trade, s.r.o. začíná od září 2011 používat elektronickou fakturaci.

Co je elektronická faktura (e-faktura)?
Elektronická faktura (e-faktura) plně nahrazuje klasickou papírovou fakturu. Každá elektronická faktura je opatřena digitálním elektronickým podpisem tak, aby splňovala veškeré zákonné náležitosti. Zasíláme ji e-mailem jako přílohu ve formátu PDF.

Je elektronická fakturace legální?
Elektronická fakturace je českými i evropskými zákony uznávaná a podporovaná forma vystavování, zasílání a uchovávání daňových dokladů (faktur). Elektronické daňové doklady mají stejnou váhu jako papírové.

Podrobné legislativní podmínky používání daňových dokladů v elektronické podobě naleznete v následujících zákonech (ve znění pozdějších předpisů): Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví; Zákon č. 235/2004 Sb., o DPH; Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.

Proč vyžadujete souhlas se zasíláním e-faktur?
Abychom Vám mohli zasílat daňové doklady v elektronické podobě, musíme si k tomu na základě platné legislativy vyžádat Váš souhlas.

Pokud jsme Vás o souhlas se zásíláním e-faktur nepožádali přímo v rámcové odběratelské smlouvy, prosíme Vás o vyplnění samostatného dotazníku „Souhlas s elektronickým zasíláním faktur“, nejčastěji prostřednictvím našeho obchodního zástupce.

Proč zasíláte elektronicky pouze faktury, nikoli dobropisy?
Vzhledem k tomu, že s elektronickou fakturací právě začínáme, umožňují nám dosavadní technické možnosti bezproblémové zasílání pouze prostých faktur. Na zprovoznění zasílání rovněž ostatních podob daňových dokladů v současné době pracujeme. Věříme, že v brzké době budeme schopni elektronicky zasílat všechny typy daňových dokladů.

čtvrtek 28. července 2011

Standardní zprávy EANCOM

EANCOM® vznikl a je udržován jako subset (podmnožina) mezinárodní multi-oborové normy
pro elektronickou komunikaci UN/EDIFACT (ISO 9735) a je zaměřen na oblast obchodu
a distribuce zboží v rámci dodavatelského řetězce.

EDIVýměna zpráv mezi koncovými subjekty v rámci EDI komunikace
Sdružení GS1 Czech Republic zpracovává na základě požadavku uživatelů tzv. implementační příručky (subsety) pro jednotlivé zprávy používané v národním prostředí, které představují doporučený a obecně platný vzor formátu pro dané zprávy vyhovující běžné praxi. Tyto subsety jsou vydávány v českém jazyce a v současné době jsou zpracovány pro následující standardní zprávy:
  • Objednávka (ORDERS - Purchase Order): Zprávu zasílá zákazník dodavateli, aby objednal zboží nebo služby v požadovaném množství spolu s případnou specifikací místa a termínu dodání.
  • Faktura (INVOIC - Invoice): Zprávu zasílá dodavatel odběrateli jako výzvu k zaplacení za zboží či služby. Stejná zpráva může plnit i funkci proforma-faktury, zálohové faktury, dluhopisu nebo dobropisu. Prodávající může fakturovat jednu nebo více transakcí (podle jedné nebo více objednávek). Faktura může obsahovat údaje o platebních podmínkách, podrobnosti o dopravě a další doplňující informace pro celní nebo statistické účely u zahraničních zásilek.
  • Dodací list (DESADV - Despatch Advice): Zpráva specifikuje podrobnosti o dodávaném zboží podle podmínek dohodnutých mezi kupujícím a dodavatelem. Zpráva by měla být vždy zasílána před fyzickou dodávkou zboží, aby umožnila příjemci získat
    přesné informace o dodávaném zboží (jeho množství, způsobu balení apod.) a tím mu umožnila včasnou přípravu na fyzickou přejímku zboží.
  • Katalog zboží a cen (PRICAT - Price/Sales Catalogue): Zprávu zasílá dodavatel svým zákazníkům. Zpráva je využívána buď jako aktuální katalog či seznam všeho zboží nabízeného dodavatelem nebo jako oznámení o změnách v nabízeném sortimentu zboží. Katalog by měl obsahovat také další logistické, obchodní a cenové informace k jednotlivým uvedeným položkám.
  • Data o zboží (PRODAT),
  • Informace o partnerovi (PARTIN - Party Information): Tato zpráva by měla být první informací, kterou si obchodní partneři vymění při zahájení EDI komunikace. Poskytuje komunikujícím organizacím základní matriční data o partnerské organizaci, jako je GLN, adresa organizace, kontaktní osoby a další data administrativního, obchodního či finančního charakteru. Zpráva je také zasílána při změně výše uvedených údajů.
  • Potvrzení příjmu zboží (RECADV - Receiving Advice): Zprávou potvrzuje odběratel dodavateli příjem zboží. Zpráva je zpravidla odpovědí na zprávu DESADV a vztahuje se k jednomu expedičnímu místu dodavatele a jednomu místu dodání. Ve zprávě také mohou být řešeny případné nesrovnalosti v dodávce zboží.
  • Přehled zásob (INVRPT - Inventory Report): Zpráva umožňuje odběrateli a dodavateli vyměňovat si informace o současných a plánovaných nebo cílových skladových zásobách. Obvykle obsahuje informaci o počátečním stavu, současném stavu,
    pohybu zásob apod.
  • Přehled o prodeji (SLSRPT),
  • Instrukce k dodávce (INSDES),
  • Avízo o úhradě (REMADV),
  • Zpráva o průběžném stavu objednávky (OSTRPT) a
  • Odpověď na objednávku (ORDRSP).
Dále jsou zpracovány příručky pro následující kontrolní zprávy:
  • Obchodní námitka (COMDIS - Commercial Dispute): Zprávu zasílá odběratel prodávajícímu pokud se vyskytne v přijaté faktuře nějaká nesrovnalost (nesprávná cena, špatná identifikace zboží, ne dodané zboží apod.). Odběratel touto zprávou oznamuje odmítnutí faktury s chybami nebo její případné přijetí s výhradami a požadavek na opravu chyb.
  • Potvrzení o převzetí zprávy aplikací (APERAK - Application error and acknowledgement message): Zprávu zasílá příjemce EDI zpráv jejich odesilateli. Zpráva informuje o úspěšném zpracování nebo chybách při pracování zpráv aplikací příjemce..
zdroj: Systém GS1, Elektronická výměna dat, GS1 Czech Republic, 2008.

úterý 14. června 2011

Co je potřeba pro elektronickou fakturaci

Česká právní úprava má bohužel stále problém s dokumenty v el. podobě a podle mého názoru to řeší hodně komplikovaně. Jak je vidět na příkladu Polska, jde to i jednoduše.

"In May 2010, Poland’s Supreme Administrative Court held that it was possible to send an invoice as an attachment in an email, which after being printed by the receiver, could be treated as a paper invoice—thus allowing for the deduction of value added tax (VAT)." More »

1. Podle právních předpisů (§ 26 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb.) je při elektronické formě fakturace nutno disponovat souhlasem protistrany se zasíláním faktur v elektronické podobě. [EdiZone]
  • požádat protistranu o písemný souhlas se zasíláním elektronických faktur
  • specifikovat tento způsob zasílání faktur již přímo ve smlouvě
2. Aby bylo možné elektronickou fakturu považovat za daňový doklad, relevantní pro úřady zabývající se správou daně, je podle zákona nutno opatřit ji důvěryhodným elektronickým podpisem. Výjimku tvoří zaslání přes EDI, které ovšem není nijak blíže zákonem definováno (pouze odkazem na doporučení Evropské komise z roku 1994), proto se i v EDI komunikaci velmi často elektronický podpis používá. [EdiZone].

3. Samotné elektronické posílání může proběhnout emailem, který představuje nejjednodušší a nejvíce rozšířený způsob zaslání. Email může být často vyhodnocen spamovým filtrem jako nežádoucí pošta, proto je velmi vhodné požadovat po adresátovi potvrzení o přijetí zprávy. [EdiZone].

4. Při zaúčtování faktury v elektronické podobě je odběratel povinen na přijatou fakturu doplnit náležitosti účetního dokladu (§ 11 zákona č. 563/1991 Sb.). Jedná se o tzv. podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho zaúčtování: [EdiZone]
  • přidání klasického důvěryhodného elektronického podpisu nebo
  • fakturu vytisknout a osoby odpovědné za účetní případ a jeho zaúčtování se na vytištěnou fakturu vlastnoručně podepíší.
  • Zákon naštěstí umožňuje i společný podpisový záznam pro více účetních dokladů. Příjemce může tedy vytvořit jeden společný podpisový záznam pro více účetních dokladů (tzv. sjetinu) a vlastnoručně podepsat jen tento záznam.
Co získáme: [EdiZone]
  • Úspora u řady firem je vyšší než 25 Kč za jedno vystavení a odeslání papírové faktury.
  • Celý proces se urychluje nejméně o 2 dny, které jsou obvyklé pro zaslání papírové faktury poštou, což působí příznivým vlivem na cashflow.
Jak je vidět, proč to dělat jednoduše, když to dělat složitě. Nedovedu pochopit, proč se předpokládá měnění faktury zasílané elektronicky, papír přeci můžu pozměnit úplně stejně jednoduše. Viz. např. článek Praha ztratila 50 milionů. Někdo je poslal na jiný účet.

zdroj: Edi Zone: Seriál: Elektronická fakturace (2. díl) – vystavení, výměna a příjem elektronických faktur

středa 25. května 2011

Historie EDI

Nejčastější definici pojmu EDI je zřejmě tato: "EDI – tedy elektronická výměna dat (z anglického Electronic Data Interchange) - je moderní způsob komunikace mezi dvěma nezávislými subjekty, při které dochází k výměně standardních strukturovaných obchodních a jiných dokumentů elektronickou formou. [REICHEL, D., 2009:4]"

Vývoj EDI v různých podobách lze vystopovat v USA v polovině 60. let. V roce 1968 se skupina železničních společností začala zajímat kvalitou mezifiremních výměn dat o přepravě. Za tímto účelem byla ustanovena organizace TDCC (Transportation Data Coordinating Commitee), která se měla problematikou zabývat. [SLEBRICH, S., 2006:3].

Ve stejné době se problematikou začaly zbývat i jednotlivé společnosti jako General Motors (dále jen GM), Super, Valu, Sears a K-Mart. Podnětem byla neefektivita pohybu dokumentu s jejich hlavními obchodním partnery. Každá z firem měla svůj specifický systém, a pokud by jedna firma obchodovala současně s GM, Sears a K-Mart, znamenalo by to tři rozdílná firemní rozhraní. [SLEBRICH, S., 2006:3].

Několik společnosti na počátku 70. let podporovalo a sdílelo EDI systémy a většinou je následně převedly na společného poskytovatele. V několika případech systém vyvinuli sami poskytovatelé a začali jej nabízet pro další oblasti podnikání. Příkladem takových průkopnický společností bylo IBM IVANS, které zajišťovalo výměnu dat pro americké pojišťovny nebo ORDERNET ve farmaceutickém průmyslu. Tyto systémy pro jednotlivá odvětví měly stejnou neváhodu, měli sice standardy, ale nebyli schopny propojit vzájemně. Například ORDERNET nemohl komunikovat s EDI systémem pro přepravce. [SLEBRICH, S., 2006:3].

V roce 1973 TDCC rozhodlo o vývoji standardů pro mezi firemní komunikaci a tzv. živých standardů - postupy jak měnit standardy v budoucnu. Výsledkem této iniciativy byly první EDI standardy pokrývající letecký, automobilový, námořní, železnícníční průmysl a některé bankovní operace. [SLEBRICH, S., 2006:3].

V roce 1981 byly tyto standardy publikovány:
  • ANSI X12 - obecné použití
  • WINS - skladovací průmysl
  • UCS - potravinářství a farmacie
  • HIPAA - zdravotnictví
  • TDCC - přeprava
V Evropě kolem roku 1984 vznikly standardy TRADACOMS, ODETTE a JEDI. V roce 1985 začaly práce na EDIFACT (EDI For Administration, Commerce & Transportation), mezinárodním standardu pod záštitou OSN. [SLEBRICH, S., 2006:3].

Literatura
REICHEL, D. Jak na elektronickou výměnu dat. CCV Informační systémy [online]. 2009 [cit. 2009-09-29]. 19 s. Dostupný na WWW: <http://data.businessworld.cz/file/elektronicka-vymena-dat.pdf>.
SLEBRICH, S. EDI Overview: A practical guide to EDI and the TrueCommerce solution. TrueCommerce [online]. 2006 [cit. 2006-01-31]. 8 s. Dostupný na WWW: <http://www.haldengroup.com/products/edisolutions/docs/TrueCommerce_overview.pdf>
.

úterý 24. května 2011

První setkání s GDSN

Někdy v březnu mi přistál na stole dokument z Globusu pod názvem B2B Grow. První poznámka k dokumentu byla, že s Globus zavedeme objednávky (ORDERS) a faktury (INVOIC), ale v materiálu se mluvilo i o dalších protokolech přes EDI. Hlavně mě překvapily termíny, už v momentu obdržení dokumentu, první termíny byly za námi. Neměl jsem se však strachovat, celé to mělo mít skluz a dohromady nikdo nevěděl, o co vlastně jde, a že bude nějaké školení. Tak jsem naplánoval rozšíření stávajících protokolů EDI, které máme s Rossmann a DM i na Globus, a dále to zvláště neřešil.

V květnu jsme s kolegou cestovali do Prahy na referenční návštěvu zákazníka KODYSu a jeho zákazníka ASKO. Při probírání řízeného skladu a zkušeností s ERP jsem se zeptal na B2B Grow projekt Globusu. Okamžitě jsem na celou věc získal nový náhled. Jelikož hlavními zákazníky ASKO bylo stavební řetězce jako Baumax, Hornbach a taky Baumarkt Globusu, KODYS pak je přímo partnerem GS1, zjistil jsem, že se nebude jednat jen o nějaké plácání do vody, které čas od času vypukne a pak se nic neděje. Projekt si zaslouží z mé strany nejvyšší možnou pozornost.

Scénář u hodně IT projektu je podobný. Změnu komunikuje obchodní zástupce, který nic neví. Předá ji jinému manažerovi ve firmě, jež to po dohodě s managementem vrhne na IT. IT oddělení obou firem se spojí a celou věc realizují. Obchodníci a lidé s managementu o celém projektu mluví jak o věci (blackboxu), co dělá IT a pokud funguje, nebudeme do to šťourat, už máme tak starostí až nad hlavu. V poslední době si hlavně vzpomínám na zavádění nového ERP s přechodem na EDI v Marionnaud a právě projekt B2B Grow Globusu.

Při bližším pohledu na celou věc, je to křišťálově jasné. I do oblasti kosmetiky, i když zatím pouze lifestylové (sortiment Prestige Products) dorazilo ECR, o kterém jsem už na blogu psal. Nejlépe o smyslu GDSN (Global Data Synchronisation, česky Datová synchornizace) vypovídá následující obrázek.

Co je to GDSNObrázek: Jak se změna GDSN projeví mezi obchodními partnery na trhu. [ČERNÝ, 2010]
GDSN se budu na blogu postupně věnovat více. Na první pohled je patrné, že zavedení standardu výměny dat tak, aby každý zákazník neměl vlastní protokoly, je ohromné zjednodušení a úspora.

Literatura
ČERNÝ, K. Globální datová synchronizace - efektivní řešení procesu zalistování výrobků. GS1Akademie.cz [online]. 2010 [cit. 2011-05-25]. Dostupný na WWW: <http://www.gs1-akademie.cz/info-859/globalni-datova-synchronizace-efektivni-reseni-p-s131348408>.

čtvrtek 6. ledna 2011

Bullwhip Effect

Efekt biče (bullwhip-effect), nazývaný někdy též efektem zesílení (amplification effect), označuje jeden z tzv. řetězcových jevů spočívající v tom, že variabilita poptávky v dodavatelských řetězcích se směrem od konečných zákazníků přes obchod až k výrobcům a jejich dodavatelům stále více zvětšuje. [KAPOUN, 2005]

source: LEE, H. L., PADMANABHAN, V., WHANG, S. The Bullwhip Effect in Supply Chains Pohled na Bullwhipe Effect přes dva stupně dodavatelského řetězce. Relativně konstantní objednávané množství u zákazníka je postupně efektem rozkmitáno, až po "divočinu" u výrobce.
Poprvé byl tento efekt pozorován u papírových plen Pampers u P&G. Při analýze vzorců chování v objednávaní zboží bylo chování koncových spotřebitelů relativně konstantní, ale objednávky materiálu od dodavatelů do výroby vykazovalo velkou fluktuaci. Ke stejném závěru přišli v HP, když zjistili, že fluktuace objednávek tiskáren směrem od maloobchodníka přes velkoobchodníky až do výroby stále narůstá.

Proč se na tento jev však nepřišlo dříve? Před zaváděním ECR (Efficient Consumer Response) bylo nepředstavitelné, aby podniky mezi sebou sdílely v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce informace o prodejích a skladových zásobách. Až větší integrace těchto řetězců a zapojení výpočetní techniky odhalilo tento efekt.

Velké výkyvy v poptávce znamenají vetší zásoby a tedy i větší vázanost kapitálu a vyšší náklady. Efekt biče vlastně popisuje plýtvání kapacitami z důvodu nekomunikace, které se promítá do vyšších konečných cen pro zákazníka.

Hlavní důvody efektu biče:
  1. Nedostatek informací pro přesnější odhad poptávky.
  2. Dávkové objednávání.
  3. Nekoordinované realizace reklamních kampaní.
  4. Předjímané převisy poptávky - pokud je objednávka vykryta jen zčásti, navýším příští objednávku o nedodané množství, čímž se vytvoří umělá poptávka, na kterou dodavatel reaguje objednáním většího množství u svého dodavatele.
Řešení:
  1. Horizontální integrace ~ sdílení informací a plánování v rámci celého dodavatelsko-odběratelského řetězce.
Tip: Praktickou ukázku efektu biče je možné vyzkoušet při hraní manažerské hry Beer Game.

Zdroje:
LEE, H. L., PADMANABHAN, V., WHANG, S. The Bullwhip Effect in Supply Chains. Sloan Management Review/Spring 1997. 93-102p.

KAPOUN, J. Systém SCM a jeho efekt biče. Logistika, 2005. ISSN 1213-7693.

pondělí 3. ledna 2011

Efficient Consumer Reponse

Počátkem 90. let v USA rapidně poklesla ziskovost obchodů s potravinami. Příčinou byl nástup velkých diskontních prodejen. Již tehdejší výzkumné studie upozornily na možné úspory až v rozsahu 10 % a to prostřednictvím vzájemné spolupráce mezi výrobci a obchodníky v oblasti řízení výroby, přepravy a skladování zboží a marketingu. Tyto úvahy vedly ke zformulování a postupně i realizaci koncepce, která byla nazvána jako Efficient Consumer Response (ECR).

Základní myšlenka: růst tržního podílu a obratu nemůže být postaven na agresivně nízkých cenách, ale na výhodnějším poměru ceny a výkonu z pohledu konzumentů. Uplatněním nástrojů např. scanner na pokladnách, se zpřesní individuální poptávka zákazníka, což umožní lépe pochopit jeho přání a potřeby. Protože data jsou zpracovávána pomocí počítačů, lze dosáhnout rychlé reakce na případné změny v poptávce, tj. vyjít zákazníkům rychle vstříc. Nebude se tolik plánovat (odhadovat budoucí vývoj), ale díky počítačům se bude na nastalé potřeby rychle reagovat. Zásobovací řetězec bude sledován a koordinován jako jeden celek, zahrnující dodavatele, obchodníka a konzumenta. Poznatek o změně poptávky (např. o jejím růstu) je velmi rychle předán výrobcům a jejich dodavatelům.

Charakteristiky ECR lze shrnout do následujících bodů:
  • Společná optimalizace toku zboží mezi výrobcem a obchodníkem
  • Automatizace toku zboží a informací
  • Výměna dat o realizovaných prodejích a stavu skladových zásob
  • Společná analýza a hodnocení tržní situace
  • Společné strategie v oblasti sortimentu
Vedle technického vybavení (počítačové sítě mezi podniky v dodavatelském řetězci) je nezbytným předpokladem nastolení důvěry mezi obchodníkem a výrobcem. Obě strany si totiž musí vyměňovat data, strategické plány, které dříve měly čistě interní charakter. Toto oboustranné sdílení informací je nutné, protože jak výrobce tak i obchodníci se podílejí společně na rozhodování o budoucích alternativách. Výhody, plynoucí z takovýchto rozhodnutí, pak budou ku prospěchu oběma stranám.

zdroj: ŠKAPA, R. Studijní text do předmětu Podniková logistika, ESF MUNI Brno:2010.